Všechno zlé je pro něco dobré

Všechno zlé je pro něco dobré

Každý, kdo se jenom trochu zajímá o cyklistiku, určitě zná jméno Martin Zlámalík. Po vynucené dvouleté přestávce se letos v lednu vrátil do velkého světa cyklistiky, a nevedl si vůbec špatně. V holandském Surhuisterveenu skončil v konkurenci světových cyklokrosařů na 16.místo. Mezi jeho největší cyklokrosové úspěchy patří titul mistra Evropy do 23 let, dále v sezoně 2003/4 celkově první místo ve světovém poháru do 23 let a celkově 15. místo v kategorii Elite. V roce 2004 se stal v kategorii Elite dokonce vicemistrem České republiky. Skromný a optimisticky naladěný cyklista, kterému je velkou oporou jeho manželka, se chystá v nadcházející sezoně dát o sobě zase vědět a bude bojovat o přední příčky na blátivých okruzích náročných cyklokrosových tratích. 

Nedávno jste zahájil přípravu. Kde najíždíte potřebné kilometry?

Začínal jsem volně po rovinách na Třeboňsku a minulý týden jsem odjel s Ivanem Rybaříkem do Beskyd v rámci jeho přípravy mistrovství republiky. 

Trénovali jste společně?

Ne, každý sám. Ivan je sice ideální tréninkový partner, který jede vždycky na doraz, ale když člověk začíná, musí jezdit podle sebe a svých tepů. 

Nejste už spíše od založení tréninkový vlk samotář?

Když můžu s někým jet, tak jedu rád. Kluci z Budvaru trénují většinou po škole, kdy já už mám svůj trénink za sebou, protože preferuji především dopoledne. Ostatní, jako Tomáš Hrubý a Pepa Soukup jsou v Plzni, takže můžu trénovat především s Ivanem, který zase v pondělí a ve středu dopoledne učí v Jistebnici na škole. Proto působím jako samotář, ale ne úmyslně.  

Dva roky jste nemohl závodit v profesionální cyklistice kvůli dopingovému trestu. Co vám tyto dva roky daly a díky čemu jste je překonal? 

Myslím si, že jsem už dluh vůči společnosti splatil. Byl jsem pokutován několika sty tisíci a dva roky jsem nemohl závodit. Za dva roky jsem poznal spoustu lidí po jiné stránce a pod jiným úhlem pohledu, za což jsem moc rád. Některých si hodně vážím a nejvíc své manželky. Pochopil jsem, že to je moje skutečná opora a proto jsme se také minulý rok vzali. Rozhodně musím poděkovat Radkovi Dolejšímu z Veselí nad Lužnicí, který pro mě v rámci možností dělá maximum. 

Jak vám konkrétně pomohl?

Musel jsem se samozřejmě během těch dvou let nějak živit. On mě vzal k sobě na brigádu do obchodu, kde jsem montoval kola a byl jsem taková děvečka pro všechno. Ale hlavně jsem u toho mohl trénovat a připravovat se na návrat. Neúmyslně jsem se tak stal i propagátorem značky Prodoli, což nějak vyplynulo, protože kola jsou to skvělá a zatím mě nikdy nezradila.  

Když jste naskočil letos v lednu pod dvou letech na první závody v Holandsku, bylo to pro
vás velké rozčarování? 

Prožíval jsem velké očekávání, protože člověk nedokáže odhadnout po dvou letech nesrovnávání se s nikým, kde jsou jeho možnosti. Byl jsem spíš mile překvapený, protože jsem čekal, že můžu také v půlce závodu dostat rundu a zabalit, protože by mě ostatní dojeli o kolo. Patnáctá místa, osmnáctá místa pro mě byla ucházející. Řekl bych, že jsem navázal tam, kde jsem skončil. V takovémto průměru jsem zhruba začal tu pauzu, ale od příští sezony čekám daleko víc.  

Nezanevřel jste ani trochu během této pauzy na cyklistiku? 

To určitě ne. Cyklistika je nádherný sport, který si nezaslouží,  abych na něj zanevřel. Rozhodně mě mrzí přístup svazu k cyklistice, protože se neponaučí z pořadatelských a jiných chyb. Podezřívám je z toho, že jsou to spíše obchodníci a na sportu parazitují. S tím já ale nic dělat nezmůžu. Holt si všichni koupíme licenci, jezdíme a doufáme.  

Jak si financujete svou přípravu? 

Příprava je vždy nákladná. V ní mě hodně podporuje právě Radek Dolejší, ale musel jsem hodně  levit ze svých standardů. Soustředění na Mallorce je řádově dvacetitisícová záležitost, takže jsem jel radši na Slovensko, kde počasí není úplně ideální, ale něco odjet se tam dá. Z něčeho jsem tedy slevil, ne však z intenzity.  

Koketujete s horskými koly, ale určitě se necítíte být čistokrevným bikerem? 

Horská kola pro mě byla východisko. Když jsem byl v trestu a bez licence, zvolil jsem kompromis v podobě amatérských závodů horských kol. Stal jsem se vítězem Galaxy série, kde jezdí i lidi s licencemi, takže určité porovnání s těmi, kteří mají výkonnost na svazové úrovni bylo. Na těchto závodech je krásná divácká atmosféra, na startu stojí mnohdy i dvanáct set lidí a také sponzoři jsou více vidět. 

Byla pro vás horská kola zároveň cestou ke spolupráci s Ivanem Rybaříkem? 

Určitě.. Myslím si, že jsme se za tento rok staly velkými přáteli. Je to jedinečný člověk charakterem i sportovním projevem. V podstatě jsme se spojili i díky Radkovi Dolejšímu, který vstoupil jako jeden z hlavních sponzorů do Ivanova týmu. 

Vy jste byl členem týmu Sportful Cenytisku, který nyní skončil. Co to pro vás znamená? 

Skončil právě dnes ráno. Pro mě to nic zásadního neznamená, protože já jsem měl smlouvu jenom do září. Pouze nevím, v jakém dresu budu nastupovat v příštím závodě, ale vzhledem ke sponzorům dojezdíme sezonu v dresech Sportfulu. Ivan pravděpodobně celou a já nejspíš do září. Potom naskočím do cyklokrosové sezony. 

Je pro vás motivací cyklokrosové mistrovství světa v Táboře? 

Určitě velkou. Mnohokrát jsme dokázali, že umíme závodit u nás lépe než Belgičani, kteří když vyjedou do zahraničí, tak jsou poloviční. Táborské publikum, které žene neskutečně dopředu se mi osvědčilo už na mistrovství Evropy. Byl bych moc rád, kdybych měl tu čest startovat na mistrovství světa v Táboře.

Jak reálně vidíte možnost nominace na mistrovství světa? 

Ta šance by tu mohla být, protože momentálně dochází v Čechách k jakémusi cyklokrosovému generačnímu přerodu. Ustupuje do pozadí generace Ausbuhera, Dlaska, Mlynáře a začínají se prosazovat závodníci mého ročníku. To je nejen u nás, ale i ve Světě. Takže doufám, že budu patřit k té nastupující generaci, a nahradím místo po klucích jako je Dlasky a další. 

Vy jste známý i svými uměleckými sklony. Například v kavárně Svět visí vaše obrázky... 

hlavně to byly dárky, protože, manželka provozovatele kavárny Karla Stupky je sestra dalšího vynikajícího cyklisty Ondřeje Zelinky, letošního mistra republiky do třiadvaceti let, s kterým jsme hodně dobří kamarádi. Pokud se obrázky Karlovi natolik líbí, že si je pověsil, tak mě to jedině těší. Ještě se věnuji technice zvané airbrush, ke které jsem se dostal přes firmu Prodoli. Zajímalo mě jak vzniká design, dostal jsem do ruky technologii a když má někdo zájem, tak mu udělám třeba helmu. Například své loňské cyklokrosové kolo jsem si dělal sám. 

Jaké jsou vaše plány do této sezony, na jaké závody se soustředíte a co chcete obětovat tréninku? 

Rozhodně bych chtěl startovat na světovém poháru v Táboře.. hodně důležitý pro mě bude seriál závodů Toi Toi Cup, ve kterém kdybych zvítězil, budu rád, když ne, budu rád za každé přední umístění. K tomu počítám každopádně mistrovství republiky a mistrovství světa, pokud se na něj nominuji. Na tréninku spolupracuji s Petrem Kloučkem, který mi píše plány. Dúsledně je plním a někdy si i přidávám. Momentálně je to hlavně o najíždění kilometrů, po kterých se dávky budou snižovat úměrně kvalitě. Pro mě bude hrozně důležitý začátek sezony v půlce září, protože o sobě musím dát zase vědět.  

Kudy vedou vaše nejoblíbenější tréninkové trasy? 

Rád vyjíždím na Jistebnicko, ale jinak v podstatě do celého okolí Tábora, protože moje tréninky měří kolem sto dvaceti, sto padesáti kilometrů. Hezké je to i směrem na Veselí nad Lužnicí a Třeboň, ale to je rovina, takže trénink má potom úplně jiný charakter. 

Co říkáte na výkon Kreuzigera na letošní Tour de France? 

Tour de France je výjimečný závod a není moc Čechú, kteří se na něj dostali a navíc by zajeli takový výsledek jako Kreuziger. Já Romana znám hodně dobře, protože jezdil cyklokros a zažil jsem s ním pár soustředění. Už tehdy byl hodně ambiciózní a s jeho tátou moc dobře věděli, kam se chtějí dostat. Možná škoda, že nevyhrál bílý trikot nejlepšího jezdce do pětadvaceti let. Potom, co vyhrál závod kolem Švýcarska, který je považován za čtvrtý nejprestižnější etapový závod, tak se dalo předpokládat, že pojede na Tour hodně Dobře.. Předpokládal jsem spíše jeho pokus vyhrát etapu nebo snahu o jiný dílčí úspěch, ale že dojede takhle dlouhý etapám v popředí s minimální ztrátou dvanácti minut, to jsem nečekal. 

Na jakém tréninku vám v poslední době došly nejvíce síly? 

právě těch v Beskydech jsem v mlze špatně odbočil a najednou jsem byl na Slovensku. Místo stotřicetikilometrového tréninku to bylo sto šedesát v dešti, v kopcích a deseti stupních. Takže jsem přijel tak trošku jak říkáme vyšitej, ale dalo se to zvládnout a do druhého tréninku jsem se z toho zberchal. 

 -dony-